České středohoří

 

České středohoří

Chráněná krajinná oblast České středohoří se rozprostírá na severu Čech, po obou březích dolního toku české části Labe. Zaujímá téměř celou geomorfologickou jednotku stejnojmenného pohoří. Pro České středohoří typické kuželovité tvary kopců jsou výsledkem třetihorní vulkanické činnosti, která vytlačila vyvřeliny většinou čedičového typu a znělce do tvaru kup a příkrovů. Specifické přírodní podmínky (průměrné roční teploty 9-5°C, průměrné roční úhrny srážek 470-800 mm, převážně zásaditá reakce půdy) jsou důvodem, proč je České středohoří jedna z nejbohatších oblastí na množství druhů rostlin a živočichů v České republice. Charakteristická jsou teplomilná stepní společenstva a společenstva sutí a na ně vázaný výskyt několika desítek druhů, které jsou v rámci státu prohlášeny za kriticky nebo silně ohrožené. Díky vhodným přírodním podmínkám bylo České středohoří velmi brzy osídleno a kultivováno člověkem. Během staletí se tu vyvinula svérázná, harmonicky utvářená krajina, typického reliéfu, krajina ovocných sadů, protkaná množstvím drobných sídel s lidovou zástavbou a vznosnými historickými památkami.

Chráněná krajinná oblast České středohoří byla vyhlášena v roce 1976. Svou rozlohou 1063 km2 je druhou největší chráněnou krajinou oblastí v České republice.

 

Kuželovité a kupovité tvary kopců, krátké hřbety, mnohdy se suťovými poli na úbočích, jsou soustředěny zvláště v jihozápadní části území v Milešovském středohoří. Smě­rem k severovýchodu, ve Verneřickém středohoří, se stává základ­ním prvkem reliéfu výše položená zvlněná plošina na destruova­ných lávových příkrovech. .... Nejvyšším bo­dem pohoří je vrchol Milešovky (837 m), nejnižším hladina Labe v Děčíně (122 m), což představuje výškový rozdíl 715 m.

 

Páteř vodních toků tvoří Labe, protínající pohoří přibližně v severojižním směru a vytvářející dramatickou krajinnou scenérii hlubokozaříznutého údolí, místy kaňonovitého rázu. Dalším významným tokem je Ploučnice, odvodňující severovýchod oblasti.

 

V původním složení porostů převažovaly dubohabrové háje, květnaté bučiny a doubravy. Dnešní porosty si za­chovaly do jisté míry přirozenou druhovou skladbu, která uchránila středohorské lesy před zničujícím účinkem donedávna působícího imisního zatížení.

 

Krajina Českého středohoří byla díky pří­hodným přírodním podmínkám velice záhy osídlena a ne­přetržitě obývána člověkem. Hustota lidských sídel je poměrně velká, najdeme jich tu přes 400 nejrůznějších velikostí, sdruže­ných do 115 obcí. Tisícileté dějiny zde zanechaly velké množ­ství historických památek. Významné je dědictví lidové archi­tektury, v jejímž stavitelství se uplatňovaly tři techniky — zděný, hrázděný a roubený dům.

            Od poloviny 19. století se v Českém středohoří začalo rozví­jet ovocnářství, v dalších letech dosáhlo vysoké úrovně a stalo se charakteristickým rysem krajinného rázu celého území. Proto je České středohoří často nazýváno „Zahradou Čech“.

            Oblast nabízí návštěvníkovi ideální možnosti pro pěší turistiku a výlety na kole: území je protkáno hustou sítí značených turistických stezek a cyklostezek, je v něm umístěno několik naučných stezek.

 

Další zajímavosti:

Vrchol Milešovky patří k největrnějším místům u nás.

Třebenicko a Třebívlicko je oblast světově proslulá výskytem českého granátu

 

 

 


 

URL:  < http://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=259> [cit. 2010-12-30].

 

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer