Krušné hory

 

 Krušné hory (dříve též Rudohoří , německy Erzgebirge) jsou kerné pohoří podél česko-německé hranice na severozápadě Čech a jihu Saska. Tvoří souvislé horské pásmo o délce 130 km a průměrné šířce 40 km.

Tato nakloněná deska, je z české strany prudce vyzvednuta podél zemského zlomu, zatímco na německé straně pozvolna klesá.

 

Nejvyššími vrcholy jsou postupně od JZ k SV: 

Počátecký vrch       (821 m) satelitní mapa Krušných hor

Kraslický Špičák     (991 m) 

Plešivec                (1 028 m)

Božídarský Špičák  (1 115 m)

Fichtelberg            (1 214 m)

Klínovec                (1 244 m)

Jelení hora            (994 m)

Medvědí skála       (924 m)

Loučná                 (956 m)                      

Komáří hůrka        (808 m). 

Rozloha pohoří: 1 223,9 km2

Nadmořská výška: 272–1 244 m

 

Geologická historie Krušných hor začíná v předprvohorním období, vývoj celé soustavy byl však silně ovlivněn až v třetihorách. Zlomová tektonika způsobila na JV straně pohoří silné poklesy, následně vznikající jezerní deprese a hluboké příčné údolí Krušných hor.

 

Počasí v Krušných horách převládá, vlhké a studené se severními a západními větry, které přinášejí rychlou změnu počasí a dlouhé zimní mlhy.

Krušné hory jako celek způsobují tzv. srážkový stín v oblasti podkrušnohorských pánví, tyto srážky pak dopadají až ve středních Čechách. Ročně spadne v pánevní oblasti jen kolem 500 mm srážek „(což je o polovinu méně něž na hřebeni hor).“http://cs.wikipedia.org/wiki/Krušné_hory

Historie:

Prvními trvalými obyvateli podhůří se stali od 5. století Slované (Sedličané a Bíliňané), pro které tvořily Krušné hory přirozený pohraniční val. Systematické osídlování hor, spojené s odlesňováním a zakládáním trvalých osad, začíná až ve 12. století. Do území přicházejí na pozvání českých panovníků především prospektoři a kolonisté ze Saska, kteří zakládají vysoce ziskové rudné doly a rýžoviště. Nejvýznamnější zde byla těžba rud cínu a stříbra, těžily se ale i další kovy – olovo, měd, železná ruda.

Druhá kolonizační vlna přichází v době vrcholící těžby kovů v 16. století. Původní osady (Přebuz, Horní Blatná, Pernink, Boží Dar, Měděnec, Přísečnice, Hora Svatého Šebestiá­na, Hora Svaté Kateřiny, Cínovec) získávají status hornických měst a celá oblast se rychle rozvíjí. Jáchymov byl s 18 000 obyvateli nejlidnatějším městem Českého království. V té době se stávají Krušné hory nejobydlenějšími horami Evropy.

 

            Původní lesy rychle mizí, dřevo se spotřebovává při důlní činnosti a v milířích při výrobě uhlí pro hutě. „Dřevěné“ uhlí se vyrábí i z rašeliny, produkuje se i popel a smola.           

První kouřové škody na lesích byly zjištěny již před rokem 1700. Pro potřeby dolů se staví vodní nádrže, odvodňovací dědičné štoly a přivaděče (Blatenský příkop, Přebuzský kanál). Úpadek hornictví nastává během třicetileté války (1618–1648).

Uzavírání dolů vedlo ke vzniku rozličných domácích výrob a řemesel – hračkářství, výroba hudebních nástrojů (Kraslicko), paličkování krajek (Nejdecko), rukavičkářství, tkalcovství, dřevořezba, výroba umělých květin a cínových lžící nebo knoflíkářství.

            V 19. století přináší výstavba silnic a tratí nový impuls pro moderní průmyslové podnikání i důlní činnost. Rozvíjí se sklářství, textilní průmysl, papírenství, železářství a výroba porcelánu.

            Novodobá historie území je spojená s počátky turistiky a s nástupem zimních sportů na přelomu 19. a 20. století. Budují se hostince, hotely a rozhledny (Klínovec, Plešivec, Tisovský vrch, Komáří vížka).

 

Trvalé svědectví o dobývání nerostného bohatství Krušných hor vydává nespočetné množství odvalů, hald, sejpů, štol a propadlin roztroušených po celém území. Spolu s technickými památkami a stavbami jsou vybrané hornické lokality na saské i české straně pohoří evidovány a připravovány k navržení do Seznamu světového dědictví UNESCO jako „hornická a montánní krajina Krušnohoří“.

 

Problémy ochrany přírody a krajiny

            K výraznějšímu poškození lesních porostů docházelo už od konce 19. století. Ovlivňovány byly především listnaté porosty na svazích a úpatích. Příčinou kolapsu smrkových porostů na náhorní planině byla výstavba hnědouhelných elektráren zprovozněných v polovině 20. století. Od počátku 70. let se vzhledem k rozsahu poškození v lesním hospodářství přistoupilo k velkoplošným zásahům. Smrk ztepilý byl vyloučen z obnovy porostů a vznikaly porosty náhradních dřevin. Takřka celé území Krušných hor včetně rašelinišť bylo v 80. letech 20. století asanováno plošnými postřiky insekticidy a entomofauna byla zcela zdecimována.

            Zatímco jizvy v horské krajině způsobené důlní činností se rychle proměňují v zajímavá přírodní stanoviště, následky imisní katastrofy na lesních porostech se přes veškerou snahu zahladit nepodařilo.

Každoroční nové nálezy vzácných druhů hmyzu v rašeliništích jsou překvapujícím důkazem regeneračních schopností ekosystému.

            Při rozsáhlé důlní činnosti vzniklo množství stanovišť, která jsou postupně osidlována specifickou vegetací sekundárních vřesovišť. Skalnaté srázy propadliny dolu Wolfgang v PP Vlčí jámy obnažují žílu mědi s porostem mechu Mielichhofera mielichhoferiana, jediným v ČR. Specifickým předmětem zájmu zoologů jsou historická důlní díla poskytující útočiště zimujícím obratlovcům.

            Nejvýznamnějšími biotopy území jsou nepochybně rašeliniště, která zaujímají 5 767 ha, a řadí tak Krušné hory na druhé místo za Šumavu (6 371 ha). Botanicky významným biotopem jsou také slatiniště a prameniště.

            V minulosti bylo pohoří známé výskytem velkých šelem. Nejčerstvější epizodou z historie výskytu velkých šelem je návrat rysa ostrovida (Lynx lynx) na počátku 90. let minulého století.

 

 

MELICHAR, Vladimír; KRÁSA, Petr. Krušné hory - smutné pohoří. Ochrana přírody [online]. 12.06. 2009, 6/2009, č.6, [cit. 2010-30-12]. Dostupný z WWW: <http://www.casopis.ochranaprirody.cz/rocnik/2009/6.html>. ISSN 1210-258X.

 

 

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer